S tím přivítáním jsme si opravdu lámali hlavu hodně dlouho dopředu a je pravda, že nám s tím nikdo pořádně nemomohl, i když jsme volali o pomoc a o radu na všechny strany. Nakonec jsme zvolili řadu vět, které mířily nad papeže. Možná si to přece ale zaslouží komentář, i když  ten už zazněl na place:

  1. Otče Benedikte, vítáme tě tady.... Zde snad nemusím nic vysvětlovat.
  2. Viva el Christo rei, Kristus-Maria-Kristus ...  Vyjádření toho, na čem církev stojí. Díky komu jsme se hlavně sešli. Kteří dva lidé z masa a kostí, jak věříme živí (!), nám mohou a mají být příkladem na naší životní cestě. Kdo je hlava církve a kdo je matka církve.
  3. Ty jsi Petr, to je skála. ... vyjádření toho, co pro nás pepž znamená, že to není ředitel, prezident, přednosta, ani náčelník, ale někdo s pověřením, které sahá až ke Kristu.

Tyto věty byly nabídnuty, nikoliv nuceny.


Musím se přiznat, že jsem navzdory všemu nepochopení a nezaujetí rád, že jsme se vydali s Magdou touto cestou. Novináři to hodnotili jako recitaci a myslím, že to nakonec tak spíš bylo. Možná škoda, že jsme nešli títmo směrem dál. Jeden z nápadů byl číst některé pasáže evangelií (Mt 16,13-20 a J 21,15-23), a to česky a latinsky, ale bylo nám řečeno, že je třeba zvolit spíš krátké věty, aby se mohl dav přidat. Ale dav by se stejně nepřidal. I kdybychom zvolili "Benedikt tak to je borec, ateistů ledoborec", protože se to nechytlo ani v Brně. Nejbližší lidé, kteří by se k pokřiku mohli přidat byly od nás sto metrů. Neviděli jsme ani papamobil pro množství vlajek.

Jsem rád, že na náš poslední vstup "Ty jsi Petr, to je skála." dav odpověděl hodně kompaktním Be-ne-de-tto. Myslím, že to tak mělo být.

Ale uznávám, že se nám to opravdu nepovedlo. Především jsme ztratili nervy a hesla, či spíše věty jsme přestali nabízet a začali tlačit. Byli jsme dokonale bezradní. Nechci to dál vysvětlovat, i když by nejspíš bylo čím, prostě se to nepovedlo. Omlouvám se.