Kdyby Matka Boží byla z Vysočiny
Pán Ježíš by byl jistě Račíňák
dost dříví měl by na tři tuhé zimy
a svatý Jan by šel křtít za Piják.

Měl by rád Jáchyma, toho svého dědu
a byl by synkem, co sotva zarmoutí
jen jednou by se cestou od Pohledu
mámě s tátou ztratil na pouti.

Vyrůstal by v Josefově stínu
a uměl spravit hřídel trakařů
jednou by pak vyšel k Radostínu
a povolal by dvanáct houbařů.

Opustil by bábovku své matky
bez traktoru, bez bot, bez saní
šel by krajem, říkal: čas je krátký
Bůh je tu, tak čiňte pokání.

Povídal by směrem na Polničku
tam, kde se jde z lesa do polí
že radost vždycky čeká na slzičku
a každá starost jednou přebolí.

Bral by si na mušku losenickou pýchu
a žďárskou slávu strany lidové
v zimě by chodil v klidu bez kožichu
a bral by lidi jako takové.

Všechno to dělení na naše a cizí
by měl totiž pěkně na háku
měl by klidnou řeč a srdce ryzí
kamarád lufťáků a přítel Pražáků.

Na perónu v Havlíčkově Brodě
u kohoutku s jednou cikánkou
měl by řeč o pramenité vodě
a byl by pro ni velkou hádankou.

Dráždil by všechny namyšlené nosy
a nenáviděl každou přetvářku
a s kuropěním by pak pěkně bosý
křížem krážem chodil po Dářku.

Pověst by se o něm jistě rozšířila
za humna a taky za hory
kdyby naplnil přibyslavská sila
a měl na to jen čtyři brambory.

Štanýbl znal by hezky po paměti
některé stromy i list po listu
s mičudou by bavil všechny děti
a na okružce vzkřísil cyklistu.

Poslední věc mi moc jasná není
a rozhodnout ji nemám odvahy
jestli by si cestu k utrpení
vybral do Brna, a nebo do Prahy.

Kdyby Matka Boží byla z Vysočiny
Pán Ježíš by byl jistě Račíňák
měl by rád borůvky jako každý jiný
a přesto skončil jako darebák.

(Variace na venezuelské téma.)