Údolí, jeskyně, oštěp, plášť
známe ten příběh nazpaměť
jak krále hnala pouští zášť
a jak by zbořil celý svět.
 
A i když lyru naladíš
a pokusíš se přijít blíž
s horším se ještě potýkáš
než byl sám obr Goliáš.
 
Je zase třeba strnout stan
a utíkat pryč sám a sám
být druhem οslů, velbloudic
a nebýt nikdo, nemít nic.
 
Nad tebou bdí však Ten-kdo-jest
zná dobře každou ze tvých cest
slyší každou ze tvých strun
a uchystal pro tebe trůn.
 
Známe ten příběh nazpaměť
že skončil dobře - jenže teď
mračivý král zas sepnul plášť
a do pouště ho žene zášť.