Byla jednou jedna víla
a ta víla měla sen
a ten sen si oblíbila
a vyšla s ním ven.
Kráčela si pěkně v klídku
nezakopla o svízel
sen svůj měla na vodítku
aby někde nezmizel.
Parkem kráčely ty nožky
pak vstoupily na chodník
před velkým domem u rohožky
přistoupil k ní podvodník.
"Máte ale pěkné zdání
máte tuze hezký sen
chci se zeptat zač je k mání
zámožný dost jsem."
Víla není k rozhovorům
ráda slyší ptačí hlas
pohleděla k tomu tvoru
kéž by ho vzal ďas.
Sen byl v stejném naladění
lomcoval s ním hněv
až se v noční můru změnil
a pak tekla krev.
Vodítko mu bylo krátké
cizí chlapík malý sok
pochroumán byl tímto drakem
a pak se léčil rok.
Má-li se vám dobře dařit
ctěte tuto zásadu
se sny nelze hokynařit
sic vám zkazí náladu.
Komentáře
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.