Byla jednou jedna víla

a ta víla měla sen

a ten sen si oblíbila

a vyšla s ním ven.

 

Kráčela si pěkně v klídku

nezakopla o svízel

sen svůj měla na vodítku

aby někde nezmizel.

 

Parkem kráčely ty nožky

pak vstoupily na chodník

před velkým domem u rohožky

přistoupil k ní podvodník.

 

"Máte ale pěkné zdání

máte tuze hezký sen

chci se zeptat zač je k mání

zámožný dost jsem."

 

Víla není k rozhovorům

ráda slyší ptačí hlas

pohleděla k tomu tvoru

kéž by ho vzal ďas.

 

Sen byl v stejném naladění

lomcoval s ním hněv

až se v noční můru změnil

a pak tekla krev.

 

Vodítko mu bylo krátké

cizí chlapík malý sok

pochroumán byl tímto drakem

a pak se léčil rok.

 

Má-li se vám dobře dařit

ctěte tuto zásadu

se sny nelze hokynařit

sic vám zkazí náladu.