Pan papež vyhlásil, že katolická církev nadále nebude považovat trest smrti za věc, která je v pořádku. Pan Roman Joch podal velmi rozsáhlý rozbor toho, proč je toto rozhodnutí nebezpečné. Pojďme se podívat, o co jde.

Co tedy napsal Svatý Otec?

Rozhodnutí Svatého otce oznámila Kongregace pro nauku víry v „Dopise biskupům“ z 1. srpna, který podepsal prefekt kongregace kardinál Luis Francisco Ladaria. „Papež František vyzval k přeformulování učení o trestu smrti tak, aby lépe reflektovalo vývoj doktríny týkající se tohoto článku. Současné učení chce jasně zdůraznit, že církev respektuje každý lidský život. Je to v souladu s výrokem Jana Pavla II., že ´ani vrah neztrácí svou lidskou důstojnost a samotný Bůh je toho zárukou´,“ stojí v dopise.
https://www.cirkev.cz/cs/aktuality/180803papez-frantisek-trest-smrti-je-nepripustny-za-vsech-okolnosti

Co napsal Roman Joch?

http://ceskapozice.lidovky.cz/papez-frantisek-prekracuje-zakazem-trestu-smrti-sve-pravomoci-ps3-/tema.aspx?c=A180817_001513_pozice-tema_lube
Začněme od konce:

"Nejdůležitějším argumentem pro trest smrti je, že někteří lidé si trest smrti v důsledku svých činů zaslouží, a jeho neudělení je v rámci spravedlnosti podobným selháním, jako trest smrti pro ty, kdo si jej nezaslouží."

"Je herezí tvrdit, že člověk, který život druhému nedal, ho nemá právo vzít."

"Tvrzením, že trest smrti už není potřebný pro ochranu společnosti, se František vyjadřuje k něčemu, co nemůže vědět. Tudíž jedná mimo pravomoci svého úřadu, tedy ultra vires. Názory, které prohlašuje ultra vires, jsou proto pro věřící nezávazné."

"Kdyby papež František řekl, že „vzhledem k dnešnímu pochopení lidské důstojnosti je už umělý potrat přípustný“, heretikem by byl a věřící by museli uvažovat o prostředcích k jeho sesazení. Někteří papežové byli údajně sesazeni tak, že skončili v Tibeře."

"Pokud v tom bude pokračovat, například „zruší“ spravedlivou válku, „povolí“ umělé potraty či „rozvolní“ svátost manželství, povede katolickou církev ke schismatu."

"Nejsem teolog, proto připouštím, že se v hodnocení Františka mohu mýlit, věnuji se politické filozofii (co musí stát dělat vždy, aby byl legitimní; co nesmí dělat nikdy, aby nelegitimní nebyl; co dělat smí, může i nemusí, dle okolností místa a doby či prozíravosti státníků), ale kdyby student či studentka použili Františkovu „argumentaci“ proti trestu smrti, dostali by 4-."

"Existuje elegantní cesta, která může vše vyřešit: náš Pán si svého služebníka Františka povolá k sobě. Všichni svatí papežové, ora pro nobis."

Papež a jeho učení

Pan Roman Joch zařadil Svatého Otce vedle svých studentů a zaměřuje se na jeho argumentační schopnosti. Na wikipedii jsem se dočetl, že se pan Joch považuje za katolíka, přičemž předpokládám, že se považuje za katolíka římského. Má-li ve své knihovničce Katechismus katolické církve, není vyloučené, že má po ruce také dokumenty Prvního vatikánského koncilu, kde se v dekretu Pastor Aeternus píše například:

"Tedy kdokoliv nastoupí na Petrův stolec, ten dostává podle Kristova ustanovení primát nad celou církví." (Pastor Aeternus, II. kapitola)

"Tedy pastýři a věřící jakéhokoliv ritu a hodnosti, jak jednotlivci, tak všichni zároveň, jsou vázáni povinností hierarchické podřízenosti a pravé poslušnosti nejen ve věcech, které se týkají víry a mravů" (Pastor Aeternus, III. kapitola)

Z uvedeného plyne, že František má primát nad celou církví a pan Joch je vázán povinností hierarchické podřízenosti a pravé poslušnosti, a to i ve věci trestu smrti, která je prezentována v kontextu víry (v Boha, který stvořil člověka ke svému obrazu) a mravů (praxe zakazující tento trest). Striktně řečeno, jediné možné jiné řešení je, že se pan Joch staví mimo církev, respektive nestojí v plném společenství s ní.

Katechismus katolické církve

Abych ale pana Jocha nehodil přes palubu příliš rychle, je třeba se podívat na dokument, do kterého papež zasáhl. Jde o Katechismus katolické církve. Katechismus je pro věřící závazným dokumentem, kterému mají věnovat pozornost: "Kéž je katechismus poznáván na všech úrovních Božího lidu ve svorné a doplňující se službě a všemi přijímán," píše Jan Pavel II. v předmluvě. Katechismus je tedy dokument, který by katolík měl brát vážně. Na stranu druhou je potřeba si všimnout, že Apoštolská konstituce Fidei Depositum, která je jakousi druhou předmluvou, zdůrazňuje, že katechismus má být základem katechismům místním, které mohou mít osobité důrazy, ale mají zachovat "jednotu víry a věrnost katolickému učení". Zároveň si musíme uvědomit, že oficiální katechismy prošly dějinným vývojem a některá témata byla pojímána různě, ať již ve věci zpřesnění-zpřísnění či ve věci určitého uvolnění. To se dělo např. v otázce půstu. Katechismus tedy není ze své podstaty tak neměnný tak jako například biblický kánon nebo vyznání víry. Nelze proto vyloučit, že někdy nějaký papež v budoucnu formulaci o trestu smrti vrátí. Z toho důvodu se na pana Jocha nemůžeme dívat jako na člověka, který je mimo církev zcela, ale jednou nohou. Podobně jako někdo, kdo tvrdí, že povinný celibát pro kněze římského ritu je projev hereze a počátek schismatu.

Zájem o obecné dění: Gaudium et Spes

Pojďme dále. Pan Joch promluvil, že papež hovoří o věci, které nerozumí a ke které se proto nemá co vyjadřovat. Podívejme se na první článek Gaudium et Spes:

"Radost a naděje, smutek a úzkost lidí naší doby, zvláště chudých a všech, kteří nějak trpí, je i radostí a nadějí, smutkem a úzkostí Kristových učedníků, a není nic opravdu lidského, co by nenašlo v jejich srdci odezvu. Jejich společenství se totiž skládá z lidí, kteří jsou sjednoceni v Kristu, při svém putování do otcova království jsou vedeni Duchem svatým a přijali zvěst o spáse, kterou mají předložit všem. Proto také toto společenství cítí, že je opravdu těsně spjato s lidstvem a jeho dějinami."

Je-li papež kapitánem této lodi, pak má nejen právo, ale také povinnost se vyjadřovat k obecným otázkám, a to včetně otázek státního práva. Panu Jochovi doporučuji k přečtení 4. a 5. kapitolu citovaného dokumentu. Na druhou stranu není panu Jochovi upíráno právo, aby se jakožto vědec díval - za určitých podmínek - na předkládané a kriticky to zkoumal (Gaudium et Spes 36) pohledem své specializace.

Opce pro hříšníky

Pojďme ale k tomu, co správně pan Joch - pomineme-li hypotetické úvahy o tom, co by papež mohl do katechismu ještě zavést - uvádí jako jádro své kritiky. Jde o spravedlnost. K.H. Frank si dle pana Jocha trest smrti zasloužil a bylo spravedlivé, že ho dostal. Zde se dostává ovšem do konfliktu už se stávající verzí katechismu, protože tam trest smrti není uváděn jako spravedlivé řešení, ale jako řešení za určitých okolností nezbytné a každopádně poslední. Ale zpět k pojmu spravedlnosti. Křesťanství je unikátní v tom, že má zvláštní zájem o hříšníky. Ne teoretický, ne okrajový. Dobro hříšníků je v zájmu Spasitele i jím ustanovené Církve, a to zejména z perspektivy věčnosti, nicméne i z hlediska časnosti. Bůh křesťanů hříšníky miluje. Ne trochu, ne aby se neřeklo. Hodně! Ježíš miluje Zachea, cizoložnou ženu, lotra na kříži. Jako pastýř běží za jednou ztracenou ovcí ze sta. Bere na sebe hřích, včetně kuplířství a genocid, aby hříšníka vysvobodil a zachránil. A pozor, toto není pouze Ježíšův program: své následovníky vybízí, aby nastavovali druhou tvář, milovali nepřátele, odpouštěli sedmasedmesátkrát. A varuje, abychom ostatní nesoudili, nebo soudili opatrně - viz podobenství v 18. kapitole Matoušova evangelia (velmi návodné dosazení: Král=Bůh, jeden služebník=Roman Joch, spoluslužebník=K.H. Frank).

Je zřejmé, že tento ideál byl, je a bude mezi křesťany zvažován a cesty k jeho naplňování hledány s ohledem na dobové okolnosti. Přesto jde o požadavky nesmazatelné, nepřeskočitelné, neoddiskutovatelné. Jedná-li někdo proti nim, musí ve vlastním svědomí pečlivě uvážit každý krok. Ježíš se vyjádřil k trestu smrti velmi konkrétně: "Kdo jsi bez hříchu, hoď kamenem první."

Člověk k Božímu obrazu a lidská důstojnost

Je-li člověk stvořen k Božímu obrazu a je-li živý člověk slávou Boží, jak říká svatý Irenej z Lyonu, máme-li jako křesťané Boha milovat celým srdcem, vnímáme-li smrt jako nepřítele, nelze zabití člověka považovat za řádný či spravedlivý nástroj, nýbrž za nástroj mimořádný. Páté přikázání desatera, David, který ušetřil Saulův život, Izaiášova vize lvíčete a kůzlete i celá další tradice, zejména pak tradice Církve toto téma nese a v posledních desetiletích zřetelně artikuluje zejména v sociálním učení církve. Papežův výrok se rozhodně nezrodil z ničeho.

Přilnout k učení

Dokument Mezinárodní teologické komise Sensus Fidei mluví o tom, že všichni věřící a každý jeden mají určitý podíl na celkovém pokladu víry a disponují intuicí se vyjadřovat k otázkám víry, i když nemají teologické vzdělání. Jmenuje ovšem i znaky autentického smyslu pro víru. Mezi nimi je uvedeno i přilnutí k magisteriu, tedy tomu co církev oficiálně učí, tedy co učí a rozhoduje papež, tedy co učí papež František o trestu smrti. Neočekává se slepá poslušnost, ale pozitivní, naslouchající a - ano řeknu to takto - milující přístup k římskému biskupovi. Pokud je to jinak, jsme na hranici prvního a čtvrtého přikázání. Pakliže by pan Joch se choval v souladu s tímto dokumentem vůči kritizovanému jako milující a milovaný syn k milujícímu a milovanému otci, patrně by si odpustil slova o utápění v Tibeře, modlitbě za smrt, klasifikaci 4-. Taková slova se dají pochopit, když kritizujeme v rozhořčení někoho cizího, ne však člena rodiny. Hereze je odchýlení od oficiálního učení. Papežovo učení je oficiální. Pokud pan Joch to vnímá jako nepřekonatelné, herezi vytváří toto vnímání, nikoliv papež.

Pověření ke kreativitě

Synovský a láskyplný přístup vůči požadavku starce, který se jeví tak trochu jako nezvyklý, není zachmuřelá tvář a zaťatá pěst. Jak bych si rád přečetl článek od člověka, který se věnuje politické filosofii, do kterého vloží to nejlepší ze své kreativity, znalostí i zkušeností tak, aby nalezl co nejrealističtější způsoby, jak nový a nečekaný požadavek naplnit ke spokojenosti své i požadujícího. Po vyčerpání všech možností bych uznal za korektní uvést zbývající otazníky. Domnívám se, že obecný zákaz trestu smrti provokuje přemýšlení k novým formám vězeňství - co do zabezpečení i co do práci s vězni. Druhotně provokuje také k přemýšlení o co nejlepší diplomacii, prevenci vážných zločinů, neusmrcujících sebeobranných prostředků na úrovni jednotlivců i národů. Dovolím si opravdu velkou míru optimismu, když prohlásím, že obecný zákaz smrti může vyvolat podobnou revoluci, jakou vyvolal zázaz některých aristotelovských tezí pařížským biskupem Štěpánem v roce 1277. Na tento zákaz reagovali učenci kreativně a s využitím své intelektuální kapacity. O několik málo let později Jan Buridan, rektor pařížské univerzity, svou naukou o impetu položil předběžný základ Newtonovým pohybovým zákonům, a tím i moderní vědě a technice, z jejíchž plodů čerpáme dnes a denně. Chovám tedy přesvědčení, že obecný zákaz trestu smrti má podobný potenciál, a naději, že se najdou lidé jako Jan Buridan, kteří tento potenciál uvolní. Není vyloučené, že jednoho dne pan Joch také přispěje.

Trest smrti pro papeže?

Bohužel článek pana Jocha je od základů psán se značně odlišnými pohnutky. Působí tak, že jen čekal na něco, zač by mohl na Svatého Otce vyjet. Totiž ne na něj samého, ale na jeho obraz u české - ani ne tak církve - ale spíše veřejnosti. Své intelektuální dovednosti od začátku zaměřuje na papežovo jednání, které s předloženým souvisí, jakož i na jednání, které s tím souvisí podstatně méně nebo vůbec. Protože v pozorovatelném nenalézá dostatek materiálu k odsouzení, pouští se do úvah coby-kdyby. Nakonec skoro nabývám dojmu, že pan Joch žádá zachování trestu smrti především proto, aby mohl být v nějaké blízké době použit na papeže samotného (utápění v Tibeře, modlitba za smrt). V dané situaci mi přijde smysluplné trojí východisko, které bych panu Jochovi nabídl, kdyby se mě zeptal na radu: První možností je vystoupení z katolické církve, například do tzv. starokatolické církve, která vznikla mimo jiné také nad diskusí o papežské neomylnosti. Druhá možnost je, aby věc obecného zázazu smrti a své argumenty proti předložil přímo papeži. Třetí možností je, že se místo uraženého poddaného začne chovat jako kreativní syn.

Ora pro nobis

Pan Joch se pokusil filosoficky odpovědět na věc, která svou povahou padá do morální teologie. Považuji to za husarský kousek, hokejistu v bruslích na fotbalovém trávníku, chovaje značně pevné přesvědčení, že na správném hřišti je on a ne fotbalisté. Nejprostší zářez brusle v trávě dobře vidíme na úplném konci textu: jde o gramatickou chybu v latině. V principu ale souhlasím, že je moudré pro toto téma - věc života a smrti - vyprošovat Boží požehnání a přímluvu svatých.

Mater Salvatoris - ora pro nobis.

Refugium peccatorum - ora pro nobis.

Sedes sapientiae - ora pro nobis.

Speculum iustitiae - ora pro nobis.

Omnes sancti et sanctae Dei - orate pro nobis.

 

Autor vystudoval Teologické nauky na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze v bakalářském i magisterském programu.